Pershing 64: elegance a svůdnost


Nový Pershing 64, pokřtěný minulé léto v Evropě, je následovníkem výborné 62 ve stejné řadě. Od ledna 2008, kdy byla představená svůdná a elagantní 62, oddělení designu usilovně pracovalo na zmodernizování této značky.

Jako základ pro "šedesátčtyřku" jsou využity již zavedené a odzkoušené prvky, které jsou však upraveny do stylovější a modernější podoby. Nový vzhled Pershingu v sobě kloubí nové prvky se starými křivkami, a dohromady to Pershingu pěkně ladí. 64 si ponechala z "šedesát dvojky" výtečnou protáhlou kapitánskou kabinu, kterou od salónku odděluje skleněná přepážka. 

Veselé pastelové barvy "šedesátdvojky", vrobního modelu z roku 2004, ustoupily mnohem chladnějšímu ladění. Podlahy jsou tvořeny tmavým tropickým dřevem s rýhami ze světlého dubu, které kontrastují s hrubě tkanými podložkami v kajutách. Salónku a horní palubě vévodí světlá kůže, která je příjemná na dotek a dodává salónku nádech luxusu.

Rozvržení starého a nového modelu nemohlo být více rozdílné. Rozložení 64 je na rozdíl od rozdělených kabin "Šedesát dvojky" v moderním stylu.  Velký centrální pokoj je obklopen obrovskými okny na trupu lodi. Hlavní dvoukabina směřuje dopředu, se sprchou a hlavním pokojem na levoboku s povinnou jednoopěradlovou  pohovkou v zadní polovině u okna. Zpět k pravoboku. Tam se nachází skříně, servírovací a toaletní stolek a ve předu pak další úložné prostory včetně ledničky.

 
 
Žádná z místností v podpalubí nepůsobí příliš prostorně díky poměrně úzké palubě , která nemá víc jak 16 stop. To je nejvíce znatelné ve VIP kabině na přídi, kde jsou ale závěsné skříňky po obou stranách a úložný prostor pod postelí, takže vaši hosté mají alespoň dostatek místa na své osobní věci. Hlavní pokoj má docela přijatelnou velikost, i když není o moc větší než ten druhý - pokoj pro hosty na pravoboku. K tomu se sejde po třech strmých schodech a působí na vás jako jeskyně. Tady je hlavní místnost vybavená lůžky po obou stranách o mérně odlišné šířce.
 
 
Dalším velkým rozdílem na "Šedesát čtyřce" je kuchyně, která je umístěna v podpalubí na levoboku a propojena s podpalubím poněkud vrtkavým schodištěm. Na levém boku je malá pohovka. Sedět na ni, obzvláště při sportovnější plavbě, může být celkem riskantní, jelikož je dosti vysoká.
 
 
Kuchyně sama o sobě je celkem přijatelné velikosti a dobře vybavena keramickým varným panelem, myčkou, velkou ledničkou s mrazákem a obrovským nerezovým dřezem. Zanícení šéfkuchaři by si však mohli stěžovat na nedostatek úložného prostoru. Je tam sice spousta šuplíků, ale ne příliš hlubokých, takže nejsou tak velké, jak se na první pohled zdají. Spodní skříně jsou též docela nevhodně umístěné.
 
 
Nové vybavení Pershingu se nejlépe odráží ve společenské místnosti. Ta má dostatek denního světla, které zdůrazňuje čistý, kontrastní a v podstatě minimalistický design. Prostorné pohovky a dubový stůl v salonku, společně s teakovým stolem v kapitánské kabině poskytují dostatek pohodlného prostoru pro odpočinek, ale můžete mít dilema, kde si dát večeři.
 
 
I přes všechnu tu nádheru a luxus, je značka Pershing hlavně o snadném ovládání a vysoké výkonnosti. Kdysi jsem četl, že "Šedesát dvojka"  je „žhavá loď a moře stíhající střela, která dělá čest svému jménu“. Nová "Šedesát čtyřka" je ale o nějakých šest tun těžší a asi 75 centimetrů delší při stejné šířce. Zdokonalený MAN V12s poskytuje extra 50 hp na každé straně. Přesto jsem se neubránila pochybnostem ohledně těch 2,5 tun paliva a vody, které jsme naložili.  
 

Dvousedadlové stanoviště u kormidla na pravoboku má dobrý výhled na vše kromě kompasu

Jakmile jen sedíte a sledujete autopilota, vše se zdá jaksi roztahané, ale vyskočte na stupačku a postavte se ke kormidlu a vše se promění ve funkční, ergonomickou řídící pozici. Přidali jsme plyn a začali jsme se plavit po otevřeném moři. Odpolední pobřežní vánek, který je tak typický pro horké letní dny ve Středozemí, nabral otáčku o 3 stopy směrem k moři. Nic vážného, jen dobrá zkouška trupu lodi na zvládnutí takové rychlosti, jakou jsem doufala, že nasadíme.
 
A taky že nasadili. Jak jsme snížili pohon, abychom dali propelům možnost využít vody, tak jsem začala cítit, jak naše "Šedesát čtyřka" prudce vyrazila vpřed. Turbíny obou MANů pracovaly na plné obrátky, téměř jsme letěli nad hladinou. Už jsem neměla čas myslet na všechnu tu extra váhu, kteoru jsme nabrali. Soustředil jsem se pouze na to, abych zabořil ten dlouhý čumák do průzračné vody, neboť jsme už jeli rychlostí 30 uzlů a bylo jasné, že se to bude zvyšovat.
 
Plující proti větru a příčně narážející na vlny, náš trup začal klepat a zevnitř se ozývalo vrzání a skřípání.To bylo stěží překvapující při rychlosti 40 uzlů a třístopovém větru. Odevzdala jsem se tomu a nechala hluboce členěnou přední část týlu, ať si dělá své a prodírá se vlnami.
 
Reakce kormidla byla okamžitá a potěšující, s tak dramatickým úhlem zadního kýlu v tak těsných otočkách, až jsem se musel dívat střešním oknem, abych viděl, kam vůbec jedeme.

 

 
 
Zvládli jsme obousměrnou jízdu při rychlosti 44 uzlů, což je více než 50mph. to bylo přesně to, kvůli čemu jsem přijela do Palmy. A se vším tím palivem, co jsme měli naložené, bychom mohli v této plavbě pokračovat ještě hodiny.