Thajské ostrovy - plavba za poznáním


Jste již unaveni ohranými „žhavými místy“, která už jste tolikrát viděli? Toužíte po něčem více přírozeném a nezkaženém? Pak zcela určitě vyzkoušejte Thajsko, kde se pronajmutí lodi stává plavbou poznání.

Zbývá jen několik minut do krátké informativní porady s Markem a mně začíná být rychle jasné, že pronajímání lodí v souostroví Ko Chang v thajském zálivu bude jiné, než cokoliv co jsme zažili v Karibiku. Když jsem se zeptala Marka na zabezpečení lodě, tupě se na mě podíval. „Nemůžeš zamknout lodě, i kdybys chtěla,“řekl. „Za poslední čtyři roky jsme tu neměli ani jednu krádež.“

To byl jednoznačný rozdíl od našich zážitků z jiných lokalit, kde majitelé restaurací povolají na vaši jachtu urostlé hlídače, zatímco se stravujete na pevnině. Markl také vysvětlil, že většina míst na pevnině nepřijímá platební karty a na menších jižních ostrovech není ani bankomat. Nedávno prý došla jednomu klientovi hotovost, a aby si mohl dát večeři v místní restauraci, musel ji vyhandlovat za cigarety a pivo.

„Nečekej, že budou všichni mluvit anglicky a neočekávej klasický turismus servírovaný na talíři,“ vysvětloval. Když jsem mu vysvětlila, že nám se docela líbí „alternativní“ zájezdy, tak se smál. „Vydejte se na jih Ko Kut a zažiješ mnohem víc než alternativní, kámo.“

Gulf Charters

Mark Schanen je pravděpodobně tou nejlepší osobou, která vám zodpoví jakoukoliv otázku o plachtění v Thajsku a Kambodži. Plachtění se naučil v zálivu Sydney jako mladík, pak cestoval jako stavební inženýr po celé Asii a v této části Asie se plachtí už více než patnáct let. „Jednoho dne v roce 1998 si chtěla parta kamarádů pronajmout loď, aby strávili víkend v Pattayi, jenž má perfektně vybavený přístav,“ vysvětloval Mark, „žádné lodě nebyly volné, tak jsme si sami založili Gulf Charters.“

 

Pronajatá jachta byla typu Catarina 309 a nesla jméno Mirrabooka.

 

Gulf Chatrers jsou dnes široce uznávaní průkopníci plachtařských dovolených v Thajském zálivu a zorganizovali také náš výlet. Jejich základna je v Pattayi, kde mají i velmi uznávanou školu plachtaření, která je určena pro všechny věkové skupiny a úrovně znalostí. Před necelými třemi lety to byli oni, kdo jako první zavedli nájemní jachty v Ko Changu ze své základny v Ao Salek Phet, jenž leží asi 100 mil jižně.

Souostroví Ko Chang

Gulf Charters teď nabízejí ze své základny osm jachet a vyučili thajský tým, který je obsluhuje a pomáhá. Poskytuje také poprvé lodě k pronájmu z Kambodži. Souostroví Ko Chang bylo jmenováno národním parkem a skládá se z 52 ostrovů rozložených v zeměpisné šířce 12°S na východní straně Thajského zálivu, asi 250 mil jihovýchodně od hlavního města Bangkoku, poblíž hranice s Kambodží.

Díky své poloze severně od rovníku poskytuje dobrý vítr pro plachtění po celý rok, se stabilními monzunovými větry 15-20 kn ze severovýchodu v době sucha od listopadu do dubna. V období dešťů vanou monzuny od jihozápadu a tyto větry mohou být více nepředvídatelné, je však teplo a některá z nejlepších neobydlených kotvišť jsou v závětří.

Naše nájemní jachta pro tento týden byla Catalina 309 zvaná Mirrabooka. Byla to nová loď nejenom pro nás, ale i pro společnost, jelikož ji koupili ani ne před rokem a zatím se s ní plavili jen čtyři lidé včetně prověřujícího týmu, takže byla celá neposkvrněná.  

Zahájení cesty

Vydali jsme se na cestu za mírného vánku, kousek od okraje zálivu Ao Salek Phet, s teplým odpoledním sluncem hřejícím do pravoboku, směrem do Ko Mak, prvního většího ostrova 12 mil na jih. Přesto že máte pocit, že se vaše plavba podobá lyžování „mimo sjezdovku“, je zde perfektní signál pro mobilní příjem v celé oblasti a schémata thajského námořnictva jsou dobrá. Gulf Charters vám pošlou textovou zprávu v případě dramatických změn počasí a vydají vám místní SIM kartu pro váš mobil, aby jste se mohli bez problémů dovolat, nebo nahlásit svou polohu. Mark a jeho tým jsou v kontaktu s letovisky kolem pobřeží a s rybáři, pokud by snad mělo dojít k nějakým potížím.

 

První cíl naší plavby byl ostrov Ko Mak

 

Souostroví Ko Chang je neposkvrněno moderními vymoženostmi, takže jachta je tu něčím, čemuž místní obyvatelé rádi mávají. Kromě základny tu kolem nejsou žádná kotviště či přístaviště, tak nás Mark nabádal k opatrnosti a k použití hodně lan, když došlo na kotvení.

Poté co jsme se usadili u kormidla, znovu jsem se podívala do jediného plavebního průvodce této oblasti, vydaného Gulf Chartersem. Tento průvodce je užitečnou kombinací Markovy znalosti místního života, komentovanými obrázky z Gogole Earth a neoficiálními aktualizacemi od předešlých klientů.

Plachtící se jižně v teplém lehkém vánku, Mirrabooku bylo radost ovládat, i když jsme byli víc než trochu zrezivělí. Naše noční kotviště v pěti metrech průzračné modré vody byl krásný záliv Ko Mak. Cestou na opuštěnou pláž, kde jsme si chtěli krátce zaplavat, proplul náš průvodce pod zádí zakotvené thajské loďi na lov chobotnic, zatímco její potetovaný šlachovitý rybář zářil úsměvy a divoce na mě mával. Očividně nás zvali na palubu na večeři, ale já měla trochu strach, že na jídelním lístku bych se mohla ocitnout i já. Zamávali jsem tedy nadšeně na pozdrav a náš motor vyrazil plnou parou vpřed.

Zpátky v pilotní kabině Mirrabooky, poté, co jsem si krásně zaplavala, jsem si vychutnávala plechovku místního Chang piva. V dohledu nebylo žádné jiné plavidlo kromě té rybářské na chobotnice, tak zbývalo jen se kochat pohledem na záliv za soumraku. Následující ráno bylo bezvětří a slunečno, tak jsme použili motor a plavili se k neobydlenému, opuštěnému ostrovu Ko Rang, 4 míle na západ. Dokonce i motorové plachtění bylo snesitelné s motorem plným yanmarské nafty, klidně si pobrukujícího do rytmu.

Mnoho ostrovů je neobydlených a často nepotkáte jedinou loď ani po několika hodinách plachtění

Zakotvili jsme Mirrabooku ve čtyřmetrové hloubce nad mořským dnem tvořeným z pevného písku, takže kotva byla jasně viditelná. Potápěli jsme se v krásně modré vodě jak z obrázku a viděli ojedinělé fialové korály, neobyčejné mořské ježky a leopardí ryby. Pláž byla opuštěná – jen bílý písek, kokosové palmy.

Čerstvá Pina Koláda

Ten večer jsme se ocitli dále na jihu, v severní části Ao Chek Ki vně Ko Kut a poblíž střediska Kapitána Hooka. Náš tendr přijala jedna z těch drobounkých thajských servírek, která na mě udělala dojem, jak se jí podařilo hned napoprvé zachytit lodní lano a předvést bezchybnou smyčku a dvojité ovinutí kolem sloupku na molu.

Pina Kolada, kterou jsem si objednala, byla nejlepší, jakou jsem kdy měla, namíchána s čerstvým ananasovým džusem a kokosovým mlékem. Za ty roky jsem jich ochutnala víc než několik, takže toto je ode mě velká pocta. Večeře z mořských plodů a těstovin byla výtečná. V restauraci bylo všeho všudy šest lidí včetně nás a cena naší večeře i s pítím byla méně než 150 korun.

Následující ráno jsme se tendrem vydali hledat vodopád Klong Yai Ki. Vzali jsme to přes mělký kanál, který přetíná středisko Kapitána Hooka a pláž a dávali si pozor, abychom chytli vysoký příliv a sledovali stejný kurz jako místní rybářské lodě. Každý se usmíval a mával, jak jsme míjeli jejich domovy namontované na kůlech, kde drsná prkna tvoří podlahy, nad nimiž jsou dřevěně obložené nebo doškové střechy.

Zajistili jsme náš tendr na drsném molu na konci kanálu a pokračovali do džungle pěšky. Nebyly tu žádné ukazatele a jediným zvukem byl zpěv ptáků a šustění ještěrek, jak prchaly před našimi kroky do houští. Příkrá pěšina se schody nás dovedla přes džungli dolů do krásného kamenitého říčního údolí a k vodopádu téměř 50 stop vysokému s chladnou vodou, ve které jsme se vykoupali.

Za poslední tři dny jsme viděli jenom dvě lodě a ani jednou jsme nemuseli svinout plachty. Museli jsme si dávat pozor na rybářské sítě, protože některé byly propojeny nylonovými provázky, a vyhýbat se rybářským lodím, ale jinak to bylo plachtění bez stresu tím nejpříjemnějším způsobem. Mirrabooka se ovládala perfektně a z toho malého sedátka u kormidelníka bylo téměř možné, pokud máte dlouhé nohy, zaujmout pozici „kormidlování palci“, abyste mohli mít volné ruce k popíjení Chang piva.

Jsem si však jistý, že Královská plachetní asociace by tento způsob nedoporučovala, ale i tak to bylo velmi oddechové za takových výborných plavebních podmínek. „Takové plavení se mi líbí“, vykřikla jsem radostí, když jsme doplouvali plnou rychlostí do dalšího krásného kotviště. „Není mi zima, nebojím se a nenudím se. Prostě paráda!“ Jižní část Ko Kut, kde se nacházejí rybářské vesnice, je ještě míň rozvinutá. Je lepší, když se těmto kotvištím přiblížíte opatrně.

 

Ostrov Ko Kut stejně jako celé souostroví Ko Chang poskytuje krásné pláže s průhledně čistou vodou.

 

Spousta těchto zálivů je ohraničena mrtvými korály, ale my jsme nenašli žádné, které by byly v méně než čtyřmetrové hloubce. Hloubkoměr nám jasně ukázal hroudovité korálové hlavy, ryby a mořské dno, které se pomalu rozlévalo znovu do pevného, zarovnaného písku. Po překonání této překážky se pláž už zase jemně svažuje a je možno zakotvit v 4-5metrech s dobrým uchycením.

Náš číšník v naší nejmenované plážové restauraci, který mimochodem nejspíš pospával mezi jednotlivými chody, nám doporučil ochutnat místní Sang Song rum. Nálepka hrdě oznamuje, že rum je „Archivován, destilován a plněn v Nakornpratumu, Thajsko, pod dozorem thajské vlády.“ Soudíce podle mé bolesti hlavy následující ráno, by měla thajská vláda asi trochu zostřit dozor.

Jako každá žena, i já vycítím příležitost k nákupům téměř na každém místě – jakkoliv zapadlém. Našla jsem leták na farmu perel (a obchod) nacházející se na malém ostrůvku Ko Mai Sie Lek (severovýchodně od pobřeží Ko Kut), tak jsme se jej vydali hledat. Když jsme připlouvali na našem člunu, objevil se nějaký thajský domorodec a převzal naše lano. „Vítejte na mém ostrově. Máte velké štěstí, že budete mými osobními hosty na ostrovu Maisie“,oznámil.

Ve svém uvítání nezmínil, na jak dlouho budeme jeho hosty a tak jsem měl obavy, že to tu bude na delší zdržení, než jsme plánovali. Nikdo z nás se neodvažoval se zeptat na tu farmu perel. Z Yai Maisie se vyklubal okouzlující a nefalšovaný hostitel a byli jsme pozváni na prohlídku jeho kokosové a cashew plantáže a představeni místnímu budhistickému mnichovi. Nevyhnutelně jsme zůstali na večeři u jeho rodiny a já jen pokukoval po Mirrabboce a modlil se, že zůstane bezvětří, než dokončíme zákusek. Yai odmítl jakékoliv peníze nebo dárek, věnoval nám sklenici svého domácího medu a požádal nás o podpisy do jeho knih návštěv.

Příležitosti k nákupům

Středisko Talay Sai a perlová farma se nachází jen půl míle dál na jih a navštívili jsme ji ráno příštího dne po snídani, na kterou jsme měli toust s místním čerstvým medem. Sam nám předvedl fascinující ukázku různých druhů perel, a pak nás teprve zavedl do jejich obchodu. Nesetkáte se tady s nějakým přesvědčováním, abyste nakoupili a vnucování se – jen s obvyklým jemným thajským šarmem. Bohužel se blížilo mé výročí svatby, tak jsme odjeli z Talay Say o něco chudší, než jsme přijeli, ale byla jsem u vytržení ze sady náušnic a náhrdelníku z pravých thajských, kultivovaných perel.

Naše poslední vylodění proběhlo na cestě zpět v Ao Bang Bau, osada založená z většiny na jediné betonové hrázi, kde byla asi tak jediná další možnost nákupů na našem výletě. „Tady mají snad úplně všechno, na co si vzpomenete,“ řekl Mark – a měl asi pravdu. Škola potápění, pronájem lodí a skútrů, dřevěné výrobky, mořské potraviny, trička Lacoste, vyřezávaní Buddhové, hedvábné šátky, zatoulaní psi, exotické ovoce a prostě všechno možné, a to vše na betonovém molu, jenž je jen 3 metry široké.

Jak jsme zvedli kotvy v Ao Bang Bao, zvedl se vítr a slunce se poprvé schovalo za světlešedé mraky. Mirrabooka plula bez námahy po větru zpět do základny Gulf Charteru. Byl to nádherný zážitek prožít si plavbu tak nezkaženou krajinou. Pokud rádi objevujete něco nového a máte v sobě dobrodružného ducha, pak tohle je místo pro vás. Nikdy se nebudete muset tlačit v přecpaných kotvištích, nadávat na hlasitou hudbu ze sousední lodě, nebo prošvihnout posledního humra v Ko Chang – to je jisté.