SERIÁL: Jak se stát kapitánem (díl 4.) - Teorie plavby


Než vůbec vyplujete do širých vod, kde jste vlastními pány, a než vstoupíte na palubu, je nutné dopředu znát některé pojmy a postupy. Teoretická část průpravy vám přiblíží, co budete muset znát.

SERIÁL: Jak se stát kapitánem?

Díl první: Jak začít?

Díl druhý: Kapitánské průkazy malých lodí

Díl třetí: Průkazy pro námořní jachty

 

Teoretická příprava je jistě nezbytnou součástí pro každého, kdo začíná. Teorie je doporučena zejména pro začátečníky, protože pojmosloví na lodi se liší od běžného chápání některých věcí. Není proto snadné se zorientovat v některých pojmech. Jistě by bylo nemilé, kdybyste při slově „kosatka“ vyhlíželi velrybu, místo abyste věděli, že se jedná o jednu z plachet. 

Co vás bude čekat v přípravném kurzu? Nahlédneme do kuchařky, co byste tak měli po absolvování kurzu již dobře znát. Celá teorie se dá rozdělit do tří základních skupin znalostí, které si musíte osvojit v různém stupni rozsahu:
a) výborná znalost,
b) velmi dobrá znalost,
c) dobrá znalost.

Výborná znalost

Výbornou znalost si musíte osvojit v několika oborech. Pokud v teorii toto „nepoberete“ budete mít hodně velký problém v praxi, protože tam na vašich teoretických znalostech bude stavěno. Nemáte-li je, máte smůlu. Na moři se taková neznalosti projeví jako fatální a v nejlepším případě si budete pouze připadat trapně, až budete volat někoho na pomoc.
První oborem jsou pochopitelně pravidla plavby. Dobré školy věnují zvláštní část zejména krizovým situacím, kdy je zvýšené riziko možnosti srážek dvou a více plavidel, případně srážka s pevným předmětem. V těchto pravidlech se musíte orientovat, zejména podle toho, jaký druh plavidla kormidlujete a zároveň musíte dbát zvýšené opatrnosti u plavidel, které mají omezenou manévrovací schopnost pro výkon své práce. 

Mimořádně důležitým pravidlem v této oblasti je pravidlo 7, které definuje nebezpečí srážky. Obecně platí, že riziko srážky existuje, pokud není s přihlédnutím ke všem okolnostem prokázán opak. Za nejvíce nebezpečné situace se považují ty, kdy se vaše plavidlo ocitne v blízkosti jiného plavidla nebo se přiblížíte na vizuální vzdálenost k velkému plavidlu (například tankeru, nebo jinému typu přepravní lodi). Velký pozor si rovněž dávejte na plavidla ve vleku. S jejich identifikací může být problém – můžete přehlédnout samotné vlečené plavidlo, nebo přímo tažné plavidlo. Standardy (Mezinárodní pravidla pro zabránění srážkám na moři) se vám snaží v tomto vyjít vstříc a v pravidle 8 dávají instrukce, jak postupovat v situaci, pokud je nutné srážce zabránit. I zde však standardy nabádají k preventivním opatřením, než samotnému konání, jehož účelem je odvrátit akutně hrozící srážku.


 Vizuální kontakt s jiným plavidlem je vždy považován za riziko srážky. Standardy proto v tomto případě upravují ve svých pravidlech několik (12 – 19), jak se máte v takových situacích chovat. Pravidla se věnuji i tomu, jaká plavidla se potkávají a kdy má které přednost. Rovněž upravují, jak smíte jiné plavidlo předjet. Například určují minimálně 22,5stupňový směr od druhého plavidla (smíte vidět pouze záďové světlo, nikoliv světla boční). Velmi nebezpečnou situací je pak plavba dvou plavidel přímo proti sobě. V takovém případě se lodě míjí zásadně vlevo, tudíž musí změnit směr jízdy vpravo. Mimořádně důležité je pravidlo 18, protože stanovuje, jaké typy plavidel dávají přednost jiným typům. Pro příklad si můžeme uvést následující výňatek z uvedeného pravidla:

• Loď se strojním pohonem za plavby musí uvolnit cestu:

1. plavidlu, které není ovladatelné
2. plavidlu s omezenou manévrovací schopností
3. plavidlu, provádějícímu lov ryb
4. plachetnici

• Plachetnice za plavby musí uvolnit cestu:

1. plavidlu, které není ovladatelné
2. plavidlu s omezenou manévrovací schopností
3. plavidlu, provádějícímu lov ryb

V oblasti navigace je ještě zapotřebí výborně zvládnout zjištění pozice z jiného, zpravidla stabilního bodu (například mariny, či těžební stanice). Toto je nezbytné pro určení správné polohy a zejména pak pro to, abyste zjistili odchylku vlastních sledovacích zařízení, případně jejich nefunkčnost. Čím dříve, tím lépe.
 V neposlední řadě věnujte dobrou pozornost vedení lodních záznamů. Při kontrole pobřežní stráží, nebo námořní policií se toto může stát zdrojem nepříjemných tahanic a komplikací.

Velmi dobrá znalost

Nejrozsáhlejší učivo, které budete muset pobrat. Zatímco výborné a dobré znalosti se vyžaduji v prvním případě při závažných situacích, tak druhé pouze v okrajových částech, zpravidla i intuitivních. Velmi dobrá znalost představuje úroveň „vím, co udělat, nebo vím, kde to najít a mám to vždy u sebe“. 
Dobrá škola vám nabídne nejen učební pomůcky, ale také odbornou průpravu pro teoretickou část. Jako první vás jistě seznámí s námořním slovním aparátem. Budete seznámeni s názvy jednotlivých části lodí, stejně jako s výrazy obvykle používanými na moři. Jelikož se jedná o tak často frekventované věci, tak tato část teorie vám jistě nebude dělat větší problém. 
Nebude opomenuto ani zmínění se o lanoví lodí (např. přístavní lanoví) a práci s kotvami, jak během plavby, tak při připlutí a odplutí z přístavu. Nejvíce „záživnou“ a všudy přítomnou součástí každé teoretické části je bezpečnostní školení. To zahrnuje vše od povinného vybavení (záchranné vesty, hasicí přístroje) až po doporučené vybavení (náhradní radiostanice). Během této části vás také seznámí s běžnými postupy například při požáru nebo zranění na lodi.
 

Ani v této části se nevyhnete navigačnímu školení. Vlastně si tak trochu zopakuje základní školu, kdy budete opět nacvičovat zeměpisné šířky a výšky. Rovněž si osvěžíte, jaký význam mají jednotlivé značky na mapách. Některé vylovíte v paměti, některé budou zcela nové. Krom toho se musíte naučit i stanovení kurzů a náměrů. Do map se naučíte zakreslovat své zjištěné pozice a provedená měření. S tím je spojeno určování pozice různými metodami – od vizuálního měření až po určení pomocí navigačních systémů. U vizuálních měření vám budou nápomocny viditelné navigační objekty (např. majáky, bóje, přístavy), podle nichž nejlépe určíte svou zběžnou polohu. Pro plavbu v přímořských oblastech je tato část teorie nezastupitelná.
Práce s kompasem by se měla stát jistou rutinou. Na moři bude kompas vaším častým pomocníkem. 

Noční můrou se může stát meteorologie. Většina lidí si ji totiž představuje jako takovou předpověď počasí. Zde se ovšem takovou rosničkou stanete vy a budete se spoléhat na svůj vlastní úsudek. Ano, naučíte, kde zjišťovat informace o právě panujícím počasí a jaké typy počasí jsou (věnujte pozornost zejména síle větru, protože některé druhy kapitánských průkazů umožňují plout pouze do 4. stupně síly větru), ale na místě samém budete muset riziko vyhodnocovat vy a přizpůsobovat se tomu. Kdo je na moři dost dlouho, toho jistě nějaká ta smršť zastihne. 
Součástí teoretické průpravy jsou rovněž plavby se speciálním režimem. To je dáno právním úpravou některých vodních cest, toků a ploch. Do některých vod je dokonce vplutí zakázáno a vy se musíte seznámit se značkami, které vám tento fakt prozradí. V některých vodách se zase musíte chovat jinak, než na jiných místech. Jsou to chráněné vody a vody se speciálním právním režimem. Pokud budete pouze v Atlantském oceánu či ve vodách Evropy, tak vás na toto škola upozorní a v každé marině si budete moci sehnat mapu s takto vyznačenými vodami.

Dobrá znalost

„Pamatuj na strýčka příhodu!“ Tak toto heslo se dá vztahovat na dobrou znalost. Je dobré to vědět, musíte s tím být seznámeni, ale praktické využití není časté, nebo je dokonce nepotřebné. Uznejte sami – potřebujete nějaké zvláštní školení na to, aby věděli, že plujete 10 uzlů? Či že jeden uzel je kolem 2 kilometrů za hodinu? Nebo že anticyklóna je spojena zpravidla s pěkným počasím? Jistě ne.