V Americe přepravují zboží plachetnice


Jak k sobě pasuje zemědělství a plachetnice? Příklady ze Spojených států naznačují, že poměrně dobře. Na řadě míst v zemi byste totiž narazili na staré zavodňovací kanály, které se napojují na říční síť. Místní zemědělci se teď pokoušejí spolu s několika památkáři a nadšenci zprovoznit historický systém „vodní infrastruktury“, která by umožňovala ekologickou přepravu ovoce a zeleniny ve vnitrozemí.


Levně, ekologicky, beze spěchu. Vermontský projekt dokazuje, že to jde.

Není to jen osamocený výstřelek, jak se zdá. Na severu Michiganského jezera funguje na tomto principu už poměrně dobře zavedená Dragonfly Transport Company, která s pomocí dvou plachetnic obráží dostupné zemědělské usedlosti na pobřeží a vykupuje od nich zboží. Další podobnou společnost bychom nalezli ve státě Washington, kde na podél břehů Puget Sound korzuje loď Salish Sea Trading Cooperative, nebo Island Market Boat, fungující se státě Maine.

Svoz zeleniny a ovoce, mléka a dalších produktů z farem malo-pěstitelů blíže do center měst, nabývá stále větší obliby. Může za to jednak rozšiřující se trend zdravé výživy, ale současně nakupující nepopírají, že potraviny dovezené lodí v sobě nesou nesporný díl romantiky. Je to návrat do starých časů, anebo krok kupředu? Jisté je, že v řadě států americké federace existuje chátrající říční síť a loďaři jen využívají možností, které se jim přirozeně nabízejí.

Biopotraviny, dovezené v chladicím boxu čmoudícího automobilu, lokálnímu životnímu prostředí a ekologické reklamě neprospívají. Lodě, plující jen s plachtami, jsou zdaleka tím nejefektivnějším (a nejefektnějším) prostředkem, jak zákazníky a odběratele zásobovat. Navíc i na poměrně velké vzdálenosti. Nevládní organizace HARVEST dokonce hodlá v dohledné době vybudovat podobnou síť lodních přepravců i v New Yorku.

Poslední „novinkou“ v americké říční eko-dopravě je projekt Vermont Sail Freight (VSP), která usiluje o uhlíkově neutrální přepravu zboží, se zaměřením na zemědělské produkty. Loď Ceres, smontovaná nadšenci na břehu jezera Champlain, je dvanáctimetrová bárka, která se má prosadit o propagaci tohoto nevšedního způsobu přepravy.

Farmář Erik Andrus spolu s lidmi z VSP se hodlá vydat na svou první plavbu, a během deseti dní rozvézt zboží, které si lidé přes internet či telefon objednali. Není bez zajímavosti, že na Ceresu není žádné chladicí zařízení, jediná energie, která žene loď kupředu, je síla větru. Pokud se mu to podaří, hodlá se příště s lodí vydat výše na sever, po proudu řeky Hudson.