Vladislav Ptašnik píše: Vikajärvi Memorial Regatta, část 2/5 (Příprava)


Ráno ještě za tmy na snídani potkávám Tima (L 103) a Reka (L 112), kteří dorazii velmi brzy ráno. Reko má stejné číslo na plachtě jako já, samozřejmě písmeno země má jiné. „L“ jako Finsko. Nebo že by to znamenalo Laponsko? V Laponsku se totiž právě nacházíme, jsme v Laplandu. V zemi sobů, lesů a jezer.


Vikajärvi 2011 - Predator připraven

Hned po krátké snídani vyrážíme na obhlídku jezera, prozkoumáme led přímo před hotelem. Je pod nulou, – 3 stupně. Alespoň tak. Timo a Reko si na krk pověsí bodce, jednu hůl s ostrým hrotem do ruky, delší provázek okolo pasu a vyráží na led. Já jsem zcela bez pomůcek, takže se neodvažuji dále než pár desítek metrů od břehu. Bodce do ruky jsou taková madla, ze kterých vystupují dole hroty. V případě propadnutí do ledu si je člověk sundá z krku, vezme do každé ruky jeden. Přitom plave. Zabodává hroty do ledu a souká se na nich ven. Provázek, který šouráte za sebou může popadnout kolega a pomůže vám zpátky na led. Důležité je vylézat směrem odkud jste přišli, tam by měl být logicky led dost silný. Sám jsem se ještě nikdy nepropadl, ale vím o nějaké loni ztracené vrtačce…že Martine?

Vikajärvi 2011 - průzkum

Jezero je zcela pokryto ledem, pouze před hotelovou saunou je kus otevřené hladiny. Jak se později dozvídám, mají tam čerpadlo, které vodu cirkuluje a ta nezamrzne celou zimu. Sauneros se pak mají kde zchladit. Rekovi se na první pohled led moc nelíbí, bodá holí všude tam, kde se mu zdá podezřelý. Dlouhým obloukem obcházejí trhlinu a dostávají se daleko na jezero. Když se vrací rychlým krokem zpátky, už zdaleka hlásí, že led má 9 cm. To je pro lední jachting bezpečné.

Vikajärvi 2011 - před saunou

Jedeme do další zátoky, tam postupujeme obdobně. Tentokrát jdeme všichni tři, v rukou svírám krátké šroubováky místo bodců. Provázek za sebou taky šourám. Led v této zátoce je trochu méně hrbolatý. Včera ráno pršelo, naneštěstí ještě předtím, než se oteplilo a proto se led nevyhladil. I tak je velmi dobrý. Když se vracíme zpět, vyjde Slunce a ozáří vrcholky stromů okolních lesů. Dneska bude hezky.

Na břehu před hotelem se pustíme do sestavování ledních jachet. Kluci finský jsou do hodiny připraveni, mě to trvá o dost déle. Mezitím doráží pár dalších závodníků a dělají to samé. Bohužel, vítr nic. Mě to zatím nevadí, vyvložkovávám brusle, měřím souběhy. Snad se ještě rozfouká. Když už mám všechno hotovo, trochu se s lodí taky proběhnu, ale jachtit nejde. Jsou tři odpoledne a Slunce zapadá. Balíme věci, roztápí se prý sauna.

Vikajärvi 2011 - nefouká

A taky jo, večer pěkně prohřejeme zmrzlé končetiny. Chodíme se zchladit do jezera, pozoruji svoji lední jachtu zaparkovanou pár desítek ode mne hezky na ledu, já ve vodě. To jsou paradoxy. Petri z Helsinek vypráví historky z dětství, jak jezdil na chalupu tady v Laponsku. Daleko od cest, museli se k ní probít hlubokým sněhem na lyžích, na sáních za sebou všechny věci. O třeskutých mrazech, o spoustě sněhu a o skocích ze střechy srubu do hlubokých závějí. Teplota večer klesá k mínus deseti stupňům. To nevypadá na sněžení, což je náš nepřítel, ale ani na vítr. Uvidíme zítra.

text: Vladislav Ptašnik, foto: Vladislav Ptašnik
web: f20predator.com