Spirit of New Zealand, první dny na lodi


Díky nezvyklému houpání se ráno snad nenašel člověk, který se dobře vyspal. Rozcvičku jsme měli v přístavu za východu slunce, kdy ranní klid jakoby celé rušné město utišil a podél mola byli slyšet pouze racci a pokyny předcvičujícího člena posádky.

Po návratu na loď nám byla servírována snídaně vskutku typická pro Novozélanďany. Topinky s fazolemi, nebo špagetami a studené pokrmy dle libosti. Jak se den chýlil k poledni, na lodi se objevovali stále noví lidé a brzy již byla většina postelí obsazená. Následně posádka vybrala všechny mobilní telefony. To ze dvou důvodů. Abychom se nevěnovali komunikaci s někým jiným raději než mezi sebou a také proto, že některé lodní přístroje mohou být telefony rušeny.

Mobilní telefony nebyl na palubě vítány

Po chvíli dorazilo vozidlo se zásobami a pod vedením posádky jsme začali nakládat jídlo a prostředky na celých deset dní. Při této činnosti si člověk až moc dobře uvědomí, kolik toho vlastně spotřebujeme. Poté proběhla bezpečnostní přednáška a zběžné ozkoušení vest a další výstroje. Po tomto rychlém dopoledním shonu dostal lodní inženýr povel k zažehnutí motoru a loď se pomalu vydala z přístavu pryč. Samotný Auckland se brzy vzdálil a schoval za ohyb zálivu a na lodi se konečně začalo něco dít.

Všech 40 studentů bylo rozděleno do čtyř skupin. Každá skupina byla pevně stanovená po celou dobu plavby. To proto, abychom si dobře osvojili některé činnosti spojené s chodem lodi a také abychom si dobře vycvičili týmového ducha. Než jsme se dostali na moře, tak v týmech probíhaly seznamovací hry, posléze jsme měli příležitost se pořádně seznámit i se zbytkem studentů a posádkou lodi.

Každá skupina má na daný den stanoviště na lodi a každému stanovišti připadají určité úkoly. Ten náš byl přední stěžeň, což byl doslova křest ohněm. Za docela silného větru, pohybu lodi a nádherného západu slunce jsme museli „uklízet“ plachty asi dvanáct metrů nad palubou. I přesto, že má člověk jištění, tak houpající se loď na jistotě moc nepřidá, ale zážitek to byl skutečně osobitý. 

Noční hlídka

Večery na lodi probíhaly ve společné místnosti v podpalubí na zádi, kde jsme se stravovali, hrály hry, ale také plánovali plavbu na další dny. Ten večer jsem i přes chrápání některých spolubydlících a nepohodlí na lůžku usnul jako zabitý. Protože k povinnostem našeho stanoviště patřila také noční služba, byl jsem předešlou hlídkou vzbuzen asi dvě hodiny před rozbřeskem. Ve dvojici s dalším členem mé skupiny jsme hlídali a zapisovali údaje z lodních zařízení a starali se o bezpečnost lodi. Byli jsme upozorněni, že hlídka není jen tak pro legraci, protože máme na starosti loď za cca 180 milionů korun a už se stalo, že loď byla kvůli nedbalosti hlídky poškozena.

Den druhý - služba u stěžně

Druhý den pro nás začal ranní rozcvičkou za rozbřesku a koupelí v ledovém moři. Zvyknout si na teplotu moře nebylo opravdu nic jednoduchého, ale když tam tak na palubě stojí přes 40 zimou se třesoucích lidí, je to pohled skutečně legrační. Přesto se tento rituál opakoval každé ráno až do konce plavby. Naším denním stanovištěm byl hlavní stěžeň, ke kterému připadá i povinnost přípravy zeleniny pro celý den a samozřejmě veškeré úkoly spojené s obsluhou stěžně.

Posádka vydala povel a rázem se začaly všechny plachty zvedat a napínat. Naším úkolem bylo napnout hlavní plachtu. Vytáhnout ráhno pomocí lan, na která je i sedm lidí málo byl úkol nadlidský. Jakmile se však plachty hrdě napjaly a my začali plout, tak nás to všechny potěšilo. Když jsme k večeru zakotvili, tak jsme si šli ještě zaskákat z přídě a zapadající slunce tomu dodávalo nebývalého nádechu.

Třetí den - první výstup na pevninu

Třetí den jsme měli službu na zadním stěžni, k čemuž připadá také služba v kuchyni, tudíž naše skupina šla toho rána přes palubu jako první, abychom přichystali snídani pro zbytek lodi. Po snídani jsme zaujali stanoviště a napjali plachty, abychom kolem poledne dosáhli ostrova Kawau, kde jsme zakotvili. Poté jsme z paluby spustili předpřipravené rafty a asi kilometr jsme pádlovali ke břehům ostrova.

Na pláži, kde jsme přistáli, stál nádherný dům a jak jsme se později dozvěděli, dům i celý ostrov dříve patřil guvernéru Georgi Greyovi, který sehrál velice důležitou roli v dějinách Nového Zélandu. Po ostrově jsme si udělali procházku, při které jsme prozkoumávali krásnou a zachovalou místní přírodu. Na pláži pro nás posádka připravila ještě několik týmových her a se západem slunce se celá formace čtyř raftů vydala směrem k lodi. 

Rozvinout plachty!

Čtvrtý den jsme v rámci služby měli příď lodi, k níž patřila trojice trojcípých plachet a úklid lodi. Úklid jako takový by nebyl zase až takový problém, ale plachty ano. Ten den to bylo totiž poprvé, kdy měly být použity a bylo zapotřebí je vymotat z obalů. Já spolu s dalšími dvěma členy jsme vylezli na nejpřednější část lodi, kde jsme se posadili do sítí a jali se rozuzlování lan po předešlé posádce.

 

Obsluhovat přední plachty za silného větru nebylo nijak jednoduché.

 

Jelikož se loď již pohybovala a foukal silný vítr, nebyl to úkol nijak jednoduchý, přesto se nám to po chvíli zdařilo a plachty se pyšně napjaly. Po poledni jsme doplachtili ke Great Barier Island, našemu cíli. Bezpečně jsme zakotvili a na raftech jsme závodili směrem k malému útesu, na kterém jsme byli proškoleni o podchlazení.

Bylo užitečné, že prakticky každý den jsme byli školení na různé situace, nebezpečí a úkony. Ať už to byla komunikace, bezpečnost při lezení, základy první pomoci, nejčastější úrazy na lodi a podobně, vždy nám bylo vše adekvátně vysvětleno a když bylo zapotřebí, proběhla také praktická zkouška. Tímto pro nás čtvrtý den plavby skončil.